Opoziční polici i
někteří komentátoři varují, že od začátku července, kdy se začne v praxi
naplno uplatňovat zákon o státní službě, u nás vznikne v podobě státních
úředníků privilegovaná vrstva. Kupříkladu
proto, že státní úředníci budou mít více volných dnů než běžní zaměstnanci, na
které se vztahuje zákoník práce, nebo že se na ně bude vztahovat jiný propočet
nemocenské v prvních 14 dnech nemoci.
Premiér Bohuslav Sobotka vysvětlil tato „privilegia“ v prvé řadě tím,
že jde o kompenzaci za to, že se úředníkům nezvýší tarifní platy o 25 procent,
jak se původně avizovalo. Možná si měl dát se svým vysvětlením více práce ve
společnosti, kde panuje tradiční nedůvěra ke státu i velká míra závistivosti, a
kde pravice je nadále v zajetí neoliberálních bludů o tom, že státní
úředník je cosi jako parazit.
Hlavním důvodem, proč státní úředníci mohou mít ve srovnání s běžnými
zaměstnanci některé výhody, totiž je, že zároveň podléhají celé řadě omezení,
kterým běžný zaměstnanec nemusí čelit. Jak upozorňují někteří právní experti, služební
poměr státních úředníků, kteří budou spadat pod služební zákon, bude stejně
jako třeba u členů bezpečnostních sborů veřejnoprávním vztahem.
To znamená, že služební poměr státních úředníků bude v mnoha ohledech
zásadně odlišný od pracovněprávních vztahů soukromoprávní povahy, které se řídí
pracovním právem. Nebude primárně podléhat občanskému zákoníku, ale hlavní roli
bude hrát správní právo, konkrétně správní řád.
To
má celou řadu důsledků, kterým běžní zaměstnanci nemusejí čelit. Zatímco
v soukromoprávních vztazích je i v případě selhání pracovníka místo na
vyjednávání a obě smluvní strany mají určitou autonomii, veřejnoprávní vztahy
takovou autonomii nepřipouštějí.
Státní
zaměstnanci budou konfrontováni i s dalšími omezeními. Nejde přitom jen o často
zmiňovaný striktní bodový systém, podle kterého jim budou stanovovány odměny,
nebo že výkon práce státního úředníka je svázán řadou regulí, jimž nemusejí
běžní zaměstnanci čelit. Významným omezením je i skutečnost, že státní úředníci mohou být na dva měsíce ročně
přeloženi na jiné služební místo, což může znamenat i odloučení od rodiny a další nevýhody.
Než
tedy vypukne v souvislosti s praktickým spuštěním zákona o státní službě
vlna závistivého povykování a hlubokomyslných úvah o tom, jak budeme u nás nyní
mít dvě kasty zaměstnanců, možná by si případní kritici měli prostudovat nejenom—mimochodem
nikterak významné–výhody, které stát svým úředníkům poskytne, ale i celou škálu
omezení, které se s institutem státní služby z dobrých důvodů pojí.
Právo, 16.6.2015