Uprchlická krize odkryla mnohé slabiny
Evropské unie. Přijetí uprchlických kvót kvalifikovanou většinou na základě demokratického
mechanismu stanoveného v Lisabonské smlouvě ale takovou slabinou není, ač
to tak mnozí líčí. Je to ve skutečnosti zlomový krok směrem k silnější EU.
Nejistota, zda a jak systém kvót
bude v dané podobě fungovat, by neměla zastínit, že způsob, jakým bylo v tak
citlivé otázce rozhodnuto, je sice kontroverzní, ale může být krokem k více federálnímu pojetí Evropy,
a tudíž i k větší akceschopnosti,
po čemž mnozí opakovaně volali.
Využití tohoto rozhodovacího
mechanismu jde na samotnou dřeň dilematu, jak by EU měla fungovat. Ti, kdo
nechtějí více evropské integrace, emocionálně argumentují pošlapáním národní
suverenity, a volají po evropských soudních řízeních a národních referendech,
která by rozhodnutí zvrátila.
Ti, kdo naopak chtějí silnější
EU, budou nejspíš s povděkem kvitovat, že EU jako celek poprvé
v zásadní otázce ukázala „svaly“, když velká většina jejích členů
přehlasovala skupinku zemí, které se dohodnout nechtěly. Hledání jednomyslnosti
mezi osmadvaceti zeměmi je často prostě nemožné, a chce-li EU přežít, je třeba
si odpovědět na otázku, zda je lepší mít schopnost většinově rozhodovat
s tím, že se většina může občas i mýlit, nebo rozhodovací paralýza.
Skeptici namítnou, že metoda
„parního válce“, za jehož volantem sedí největší země EU, jen zvýší nevraživost
voličů v členských zemích vůči EU. Jenže mnoha voličům může být prosazení vůle
evropské většiny „silou“ naopak po chuti, protože jim vadí nikoliv údajná
arogance „Bruselu“, ale spíše jeho slabost.
Ačkoliv EU mnozí předpovídají
rozpad, uprchlickou vlnu přežije. Krize ji přitom donutila ke krokům směrem k větší
funkčnosti –a to nejen v podobě většinového hlasování o kvótách, ale i následných
rozhodnutí Evropské rady o ochraně vnějších hranic, finanční pomoci
v krizových oblastech atd.
Jsou to zatím nesmělé kroky, ale je
zjevné, že evropská mašinérie se dala konečně do pohybu. A následovat budou další,
jak hned po summitu avizovala v Bundestagu kancléřka Merkelová.
Včetně tlaku na přijetí permanentního
přerozdělovacího mechanismu pro uprchlíky, kteří se do EU i navzdory přísnějším
kontrolám v budoucnosti dostanou. Češi by si k tomu měli připravit nějakou
ústupovou cestu v podobě konstruktivních návrhů, pokud nechtějí být opět
potupně převálcováni většinou.
Právo, 26.9.2015