Snahy bývalého prezidenta Václava
Klause vytvořit širokou platformu politických stran a dalších subjektů
k migrační krizi, kterou by právě on zastřešil, se ze všeho nejvíc jeví
jako testování Klausových vlastních prezidentských šancí. Ačkoliv exprezident
tvrdí, že hlavním cílem jeho snah je pomoci vládě, aby prý měla mandát v
jednáních s Bruselem odmítnout migranty, ve skutečnosti se Klausovy
současné aktivity ze všeho nejvíc zdají být opět zaměřeny především na Václava
Klause.
Je tomu tak i proto, že vláda žádnou
pomoc od Klause nepotřebuje. Pokud by opravdu chtěla odmítnout přijímání
jakýchkoliv migrantů, zejména ze Středního východu, mandát většiny veřejnosti
k tomu už má. Aby se dozvěděla, jak většina veřejnosti o uprchlících a
dalších migrantech tvořících současnou imigrační vlnu smýšlí, nepotřebuje
organizovat referendum, které Klaus navrhuje.
Jenže vláda, na rozdíl od bývalého
prezidenta, který má nyní svobodu populisticky komentovat a navrhovat cokoliv,
musí zvažovat nejen to, co si momentálně přeje uprchlickou vlnou a
islamistickým terorismem vystrašená česká veřejnost, ale také to, v co by ten
který její radikální krok vyústil.
Zatímco Klaus tedy může veřejnosti
namlouvat, že naše úplné odmítnutí migrantů by bylo nejlepším řešením, vláda
musí zvažovat možné důsledky, k nimž by patřila izolace České republiky
v EU, nebo další argumenty pro některé západní země, že by státy jako jsou
ty visegrádské, bylo nejlepší odsunout za hranice nějakého nového Schengenu
tvořeného zeměmi tvrdého jádra Unie.
Klaus to samozřejmě ví. Za jeho snahami
navrhovat radikální opatření, která by nás ochránila před údajně nebezpečnou
migrací, je tak zase jednou i jeho vlastní nechuť k Evropské unii jako
takové, která by se při prosazení jím navrhovaných opatření mohla začít
rozpadat.
Naštěstí se zdá, že Klausovy snahy
vrátit se s pomocí laciného populismu na politické výsluní, nejsou příliš
úspěšně. Exprezident poněkud tajemně prozradil, že oslovil okolo 25 subjektů,
z nichž s ním mnohé souhlasí, ale zároveň si postěžoval na velké
strany, které jsou prý tak mocné, že se k jeho vznikající platformě
nechtějí přidat.
Možná si neuvědomuje, že kterákoliv
z velkých stran by si velmi uškodila, kdyby se přidala k platformě
zastřešené právě jím—navíc s prozatím veřejně nevysloveným, ale zřejmým
cílem profilovat se se jménem takové široké platformy jako prezidentský
kandidát. Klaus prostě kvůli svému neslavnému odchodu z funkce prezidenta,
spojenému s kontroverzní amnestií, jakož i kvůli jeho nekriticky proruským
postojům nemá dnes ve veřejnosti dobré jméno.
Navíc se o dvorek proti-uprchlické
hysterie pere hned několik politických kohoutů, k nimž patří i současný
prezident Miloš Zeman. Ten, pokud chce znovu kandidovat, se může oprávněně
ptát, proč by měl nechat právě Klause zastřešovat platformu proti migraci, když
sám vyznává podobné postoje.
Klausova iniciativa je tak jen dalším
smutným příkladem toho, že bývalá ikona české transformace, je dnes už odepsanou
veličinou snažící se poněkud zoufale znovu nastartovat svoji vyhaslou
politickou kariéru s pomocí tématu, které momentálně hýbe společenskými
emocemi.
ČRo Plus, 17.12.2015