Když už se prezident Miloš Zeman v závěru
svého svatoštěpánského poselství k národu rozhodl v reakci na
migrační vlnu deklarovat, že „tahle země
je naše“, mohl možná tato svoje slova otestovat i v té části svého projevu,
v němž chválil ekonomický růst, jenž prý odvál i blbou náladu.
Musel by nejspíš zmínit, že páteř naší
ekonomiky „naše“ vůbec není. Ekonomický růst je primárně poháněn zahraničními investicemi,
jejichž celková hodnota v ČR se nyní pohybuje okolo 3 biliónů korun. Největší
firmy u nás nejsou „naše“, ale nizozemské, německé, japonské, korejské,
americké nebo tchajwanské, přičemž naše politické špičky jsou stále více jen
v roli jakýchsi servismanů, kteří zahraničnímu kapitálu umetají cestičky.
Investorům čínským kupříkladu právě
prezident, takže mají nyní dokonce poradce přímo na Hradě v podobě předsedy
představenstva čínské skupiny
CEFC.
Kdyby prezident mluvil o „naší“ zemi i v ekonomických
souvislostech, asi by musel zmínit, že více než 200 miliard korun ze zisku zahraničních
investorů u nás odteče v podobě dividend do zahraničí–navzdory tomu, že
mnohé tyto firmy mají u nás speciální daňové a další výhody. „Naše země“ tomu
všemu jen bezmocně přihlíží. Jakož i tomu, že více než 13 tisíc „našich“ firem
sídlí v daňových rájích.
Globalizace má prostě mnoho tváří. Od
globálních nerovností, krizí a konfliktů–a nimi spojené masové migraci–až po stále
propletenější globální ekonomiku i politiku, přičemž se tyto její tváře nedají
od sebe oddělit tak, že v jedné oblasti prohlásíme svoji zemi jen za
„naši“, zatímco v jiné za otevřenou pro všechny investory s dostatkem
peněz.
Ke globalizaci patří i to, že mnohé
z “našeho“ ekonomického růstu dnes souvisí s členstvím
v Evropské unii a konkrétněji pak v schengenském prostoru. Ty lze ale
udržet jen pod podmínkou, že představitelé jednotlivých členských států budou
více mluvit o tom, co a jak řešit společně, než „po našem“
Člověk nepotřebuje být dokonce ani
Kassandrou, aby odhadl, kolik z onoho vzmachu české ekonomiky by nám v případě
krachu evropského integračního projektu, zaviněného rostoucím populismem, zůstalo.
Právo, 30.12.2015