Prezident Miloš Zeman míní, že vnější
hranice Evropské unie by měly hlídat síly Severoatlantické aliance.
Se stejnou myšlenkou přišel už před časem Andrej Babiš.
Návrhy jsou to na první pohled logické.
Koneckonců NATO, jak upozorňuje i prezident, disponuje mnohem větším počtem
ozbrojenců než jsou ony tři tisíce členů evropské pohraniční stráže, které
navrhuje Evropská unie. NATO je také technicky i logisticky nepochybně lépe
vybaveno, než kdy bude evropská pohraniční agentura Frontex.
Návrhům využít NATO ale stojí
v cestě řada překážek. Tou hlavní je, že EU a NATO jsou dvě různé
organizace. I když většina členských zemí EU je zároveň v NATO, kupříkladu takové Švédsko,
Finsko, Rakousko, Kypr a Malta nejsou. A naopak členy NATO jsou země, které zase
nejsou členy EU: Spojené státy, Kanada, Albánie, Norsko, Island a Turecko.
I kdyby se členské země NATO, které
nejsou členy EU, a naopak, nějak dohodly na tom, že právě NATO má chránit
evropské hranice, zůstala by i tak celá řada problémů, které nevyřeší jen
vojenská síla.
Námořní síly NATO by možná mohly
zachytávat čluny plující z Turecka ještě před tím, než doplují na řecké
ostrovy a vracet je zpět do Turecka. Jenže kdyby Turecko opravdu chtělo,
nedovolilo by těmto člunům vyplout vůbec už dnes—i bez pomoci ostatních zemí
NATO.
Potápět čluny připlouvající
z Turecka NATO nemůže a vracet je zpět násilím do své členské země proti
její vůli též ne. Jinými slovy: zatímco pro EU je proud uprchlíků
z Turecka do Řecka problémem mezi nečlenskou a členskou zemí, nasazení
NATO by z uprchlické vlny udělalo dosti výbušný „vnitřní“ problém“ mezi jeho
členskými státy.
Prezidentova myšlenka je tedy nejspíš
neuskutečnitelná. EU si bude muset při ochraně svých hranic poradit sama.
Pokud NATO může pomoci, mělo by se
spíše zaměřit na kořeny současné krize—Sýrii a Islámský stát—než na ochranu
evropských hranic před důsledky západní bezradnosti v regionu, který
uprchlickou krizi generuje. K tomu ale zdá se chybí politická vůle.
Právo, 23.1.2016