Prezident Miloš Zeman míní, že někteří
straničtí politici ze sebe udělali šašky, když „hystericky reagovali“ na jeho
bonmot, že politika se lze zbavit demokratickou cestou, což jsou svobodné volby,
nebo nedemokratickou cestou, a ta se jmenuje kalašnikov.
Tento Zemanův „bonmot“ zazněl
v diskuzi s občany–v odpovědi na otázku, jak se mají čeští občané
zbavit premiéra Sobotky, který prý „jak víme“ nestojí za českým národem, ale
proti němu.
Když se Zeman vysmívá reakcím stranických
politiků, má pravdu, ale nikoliv v tom smyslu, ve kterém o celé věci
mluví. Není bonmot jako bonmot a politici mají plné právo být rozhořčeni z
„bonmotu“, který by si v žádné slušné demokratické zemi nemohla hlava
státu dovolit.
Za šašky ale přesto jsou. A to proto, že
právě oni, ač mají v rukou ústavní nástroje jak prezidenta utrženého
z řetězu disciplinovat, jeho verbální úlety a obcházení ústavních pořádků
tolerují. Při každém prezidentově dalším nechutném extempore se jen svatouškovsky
pohoršují.
Když se nedávno v Senátu
projednávala petice podepsaná více než 11 tisíci občanů, aby Senát podal na
prezidenta ústavní žalobu za jeho nejrůznější ústavní přešlapy, senátoři žádost
odmítli s tím, že prezident jen říká svoje názory. Pokud tomu tak je, proč
se tedy politici nad posledním kontroverzním „názorem“ prezidenta tak
rozčilují?
Co na tom, že tento prezident své právo
„říkat názory“ využívá tak, že působí jeden skandál za druhým.. Kontrolu nad
sebou ztrácí, zejména když vyjede na nějakou další krajskou túru. Tam se v přítomnosti
svých příznivců pravidelně mění se v jakýsi verbální kalašnikov, jenž metá
„názory“ v podobě urážek a bonmotů, což pak úslužný pan Ovčáček ještě nějakou
dobu musí vysvětlovat.
Potíž je v tom, že podle naší ústavy
je i po zavedení přímé volby prezident ústavně neodpovědný, a za naprostou
většinu jeho úkonů tudíž nese odpovědnost vláda. Zejména v zahraniční politice
si ale prezident dělá de facto, co chce, často v přímém rozporu
s linií vlády.
Ve vztahu k uprchlické krizi dělá prezident
dokonce přímo svoji vlastní politiku, takže pronáší opakovaně „názory“, které
jsou nejen v rozporu s oficiálními stanovisky vlády, ale navíc se
otevřeně trefují do premiéra kvůli jeho údajné slabosti.
Premiér reaguje na podobné úlety hlavy
státu slušně a umírněně. Jenže nic neumírněného by nebylo ani na tom, kdyby
suše prohlásil, že všechno má svoje meze, a jelikož vláda nese za prezidenta
v naší zemi ústavní odpovědnost, bude premiérova strana iniciovat v parlamentu
ústavní žalobu na hlavu státu. Anebo přinejmenším zváží kroky, jako je
neschvalování jeho zahraničních cest či seškrtání hradního rozpočtu.
Když ale premiér a předseda ČSSD
v jedné osobě, jakož i další vrcholní politici z jiných stran, jen
zase jednou pohoršeně krčí rameny i nad prezidentskou nestoudností tohoto
kalibru, nezbývá než konstatovat, že má Zeman naprostou pravdu: dělají ze sebe
jen šašky.
A své převahy nad
politiky, kteří sice mají ústavní nástroje, jak ho zkrotit, ale mají z něj
strach, si po právu užívá. Spolu s ním (zdá se z různých
internetových diskuzí) i nemálo jeho příznivců, kteří mají zřejmě za to, že
demokracie není o pravidlech a rozumné diskuzi, ale o tom, který politický
kalašnikov přestřílí v soutěži neomaleností ty ostatní.
Novinky, 29.1.2016