V
západních demokraciích slaví v poslední době úspěchy velkohubí, často poněkud
obhroublí a záměrně „politicky nekorektní“ politici. Na první pohled to vypadá,
jako by se západní demokracie vymaňovaly z jakési svěrací kazajky, do
které se neprozřetelně navlékly v éře multikulturalismu a politické
korektnosti. Mnoho lidí tomu tleská.
A
nejeden respektovaný politický analytik dnes argumentuje, že je zbytečné
démonizovat politický populismus. Dosavadní elity prý selhaly, je tedy třeba
opět začít naslouchat lidu.
Je
jistě legitimní neodsuzovat jako prázdný populismus různé ad hoc politické
projekty, které nevycházejí z tradičního sociálně-politického dělení společnosti
a jsou legitimním výrazem odporu proti určitým společenským neduhům. Jenže
politické vření, které působí rozpad tradiční politiky, také stále více vynáší
na povrch velkohubý populismus, který nabízí jednoduchá řešení na komplexní
problémy jazykem a způsobem v dřívějších fázích poválečné historie
nepředstavitelným.
Důvodů
je mnoho, ale jistě není náhoda, že se tato bouře žene západními demokraciemi
v době, kdy po rozpadu bipolárního světa prudce akcelerovala globalizace.
Stále větší počet globálních výzev, které se politika snaží víceméně neúspěšně řešit
„národně“, vyvolává ve společnosti rostoucí pocit bezmoci a frustrace.
A
to je úrodná půda pro politické tlučhuby, kteří nejenže s chutí boří pravidla
chování, kterými jsme se v demokratické politice v předchozí éře
řídili, ale slibují nemalé věci, které prý dosud nebylo možné uskutečnit jen
proto, že tomu brání prohnilý establishment. Společným jmenovatelem těchto
slibů je návrat k silnému státu, který si doma opět sjedná pořádek, anebo
svým občanům alespoň zajistí, aby se před náporem globálních výzev mohli
„schovat“ za národními hranicemi.
Jelikož
tito politici bojují s globálními silami, na které jsou národovecká rétorika a
řešení už dávno krátká, nic zásadního nakonec neprosadí, jen napomohou dalšímu
zhrubnutí společnosti. Ničí složité předivo civilizovaných pravidel
společenského a politického chování, které západní společnosti vystavěly po 2.
světové válce jako hráz společenské brutalitě.
A tam, kde se začnou bortit pravidla civilizovaného chování, se
otevírají dveře pro skutečné extrémní síly hlásající nenávist.
Právo, 10.5.2016