Německá
kancléřka Angela Merkelová má 25. srpna přijet na krátkou návštěvu České
republiky. Někteří komentátoři a politici vidí návštěvu jako příležitost to
Merkelové takříkajíc „vytmavit.“ Čeští politici, kteří se s Merkelovou
setkají, což bude v prvé řadě její český premiérský protějšek Bohuslav
Sobotka, ale z protokolárních důvodů zřejmě i prezident Miloš Zeman, by
prý měli Merkelové jasně říct, co si Češi myslí o její imigrační politice, či o
způsobu, jakým se pokouší řídit Evropskou unii.
Čeští
politici by se tím jistě trefili do převládajících nálad naší veřejnosti, která
si Merkelovou spojuje s uprchlickou kalamitou, jakož i s mnoha
dalšími selháními EU. Do Merkelové, a potažmo do Německa coby nejmocnější země
EU, si promítají svoje frustrace a
naděje samozřejmě nejen Češi. V českém případě je ale tento vztah intenzivnější,
protože naše země je nejen sousedem
Německa, s nímž měla historicky komplikované vztahy, ale je na něm do
značné míry ekonomicky závislá.
Zdá
se, že mnozí čeští politici i tvůrci veřejného mínění trpí tím, že je ve stínu
Německa nebere v EU nikdo moc vážně. Kupříkladu v uprchlické krizi
razíme prý spolu s ostatními zeměmi Visegrádu rozumná řešení, ale Brusel,
který je ovládán Berlínem, nám nenaslouchá. Návštěva Merkelové je prý příležitostí
naše postoje vysvětlit.
Potíž
je v tom, že země Visegrádu nenabízejí navzdory svému ujišťování o opaku
nic, co by EU i bez nich buď nezvažovala nebo už nedělala. Naše doporučení, že
je třeba v chránit v uprchlické krizi vnější hranice EU, ochromit
pašerácké gangy, a pomáhat
v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, nejsou ničím originální. Naopak Německem
vyjednaná dohoda s Tureckem o tom, že bude bránit běžencům v odchodu
do Řecka výměnou za finanční pomoc EU i ochotu unie přijmout z tureckých
uprchlických táborů stejný počet uprchlíků, jaký Řecko vrátí do Turecka, originální
byla, a uprchlickou vlnu alespoň na čas notně ztlumila.
Čeští
politici ji sice většinově kritizují jako vydírání unie Tureckem a jako projev
německé arogance, ale zásadně odmítají říct, jak by se naše země měla solidárně
podílet na případné pomoci běžencům, kteří by se do Evropy znovu začali valit,
kdyby Turecko dohodu vypovědělo. Podle některých prý dokonce nemáme i za cenu sankcí
a porušování mezinárodního práva uprchlíky přijímat žádné
A
zde leží slabina české pozice. Jsme ochotni nabídnout hraběcí rady, jakož i přiměřenou
pomoc mimo naše území, přičemž mnozí naši politici útočí na Německo za jeho
doposud poměrně vstřícné postoje k uprchlíkům. Jenže zároveň nejsme
ochotni se s ostatními zeměmi solidárně dělit o uprchlíky, kteří se do EU
přeci jen dostanou. Když se na stole objevil návrh, že by země, které uprchlíky
odmítají, měly tedy prostřednictvím Bruselu alespoň finančně přispět těm zemím,
které se tohoto úkolu zhostí, spustil se pokřik o vydírání.
Je
možné, že Merkelová bude chtít během své návštěvy hovořit o nedávném návrhu
evropského komisaře Günthera Oettingera, aby se v EU sjednotily sociální dávky pro
migranty na úrovni chudších zemí EU. To by na jedné straně možná snížilo počet
migrantů směřujících do EU, ale zároveň by, jak doufá sám Oettinger, přispělo
k rovnoměrnější přirozené distribuci migrantů po Evropě, protože Německo přestalo
být takovým magnetem.
Pokud
se debata s Merkelovou na tento návrh stočí, čeští politici budou mít
dobrou příležitost ukázat, zda jim jde o Evropu, anebo zase jen primárně o úzké
české zájmy. Jinými slovy: návštěva Merkelové bude produktivní pouze za
předpokladu, že se čeští politici ubrání pokušení tlumočit ji nejrůznější
mindráky a egoismy z evropské periférie, ale naopak ukážou ochotu podílet
se plně na společných evropských řešeních.
ČRo Plus, 17.8.2016