Prezident Miloš Zeman se snaží budovat nadstandardní
vztahy s Ruskem, Čínou a nyní i s USA. Jeho Hrad by prý mohl být
jakýmsi mostem mezi Západem a Východem, který se klene z Washingtonu přes
Moskvu až po Peking.
V zájmu dobrých vztahů s Moskvou, se Zeman stal
jednou z mála hlav států ze zemí Severoatlantické aliance, která opakovaně
zpochybňuje protiruské sankce a zaujímá smířlivé postoje k ruskému angažmá
na východní Ukrajině i v Sýrii. V zájmu dobrých vztahů s Pekingem
zase zcela upozadil zdůrazňování lidských práv.
Před americkými prezidentskými volbami bylo jasné, že sny
o českém prezidentském „mostu“, by jen těžko byly realizovatelné, kdyby se
do Bílého domu dostala Hillary Clintonová. Nejen proto, že u amerických
demokratů byl Zeman „persona non grata,“, ale i proto, že nestála o nový
„reset“ vztahů s Moskvou. Nevyhovovala ani Zemanově zálibě v silných
vůdcích.
Vsadil si tedy na Donalda Trumpa, při jehož podpoře
bylo nutné pro změnu přehlížet jeho skandální výroky a činy z volební kampaně.
A po amerických prezidentských volbách se skutečně zdálo, že vsadil na správnou
kartu, když po Zemanově telefonátu s Trumpem Hrad s pompou oznámil,
že český prezident dostal pozvání k návštěvě Bílého domu.
Jenže tento sen se nyní rychle rozplývá. Trump
evidentně nemá o Zemanovy zprostředkovatelské služby zájem. Za své také vzaly
ve světle amerického útoku v Sýrii Trumpovy sliby o zlepšení vztahů s Ruskem,
přičemž Zemana postavil americký útok do obtížné role.
Ukazuje se též, že když chce Trump mluvit s čínským
prezidentem Si Ťin-pchingem, udělá
to přímo. Nepotřebuje mu posílat vzkazy přes Prahu.
Leckdo by mohl
namítnout, že Zemanova, morálních hledisek zbavená politika „mnoha azimutů“
přinejmenším České republice nijak neškodí, takže co. Vždyť proč nebýt zadobře
se všemi?
Jenže se ukazuje, že
když přijde na lámání chleba, Čína, Rusko i USA (v éře „Amerika na prvním místě“)
ČR nepotřebují. Dokonce ani jako spojence. Ale že přitom Zemanovy poněkud
velikášské snahy, v jejichž zájmu zavírá oči nad excesy všech tří velmocí,
dost poškodily náš obraz tam, kde naše zájmy skutečně leží. Tedy
v Evropské unii a mezi evropskými spojenci v NATO.
Právo, 13.4.2017