Dvě
největší demokracie v anglosaském světě—Spojené státy americké a Velká
Británie—se topí v problémech. Je to historická ironie, protože obě byly
dlouho považovány za demokracie takříkajíc nejvyspělejší.
Obě země ale
nyní nevědí, jak se postavit výzvám globalizace, kterou paradoxně právě ony pomohly
spustit rozvojem finančních trhů, korporátního kapitalismu i technologickými
inovacemi. Co je důvodem těchto obtíží?
Začít lze
tím, že obě země byly v minulých dekádách ve srovnání s evropskými
kontinentálními demokracie mnohem více v zajetí neoliberálních pouček o
neviditelné ruce trhu. Ne že by neměly svoje verze sociálního státu, ale ve
srovnání zejména s evropským kontinentálním severem byl stát vždy až na
druhém místě za hesly o individuálním úspěchu a starostí každého o sebe sama.
Když
globalizace spustila odchod tradičních průmyslových odvětví do levnějších
světových destinací, byly milióny lidí v obou zemích stále více ohrožovány
ztrátou zaměstnání a zároveň přílivem migrantů. Na rozdíl od západní Evropy,
odkud tradiční průmysl odešel taktéž a kam migranti též proudí, ale bez
solidních sociálních jistot.
Předchozí
slabá sociální politika navíc způsobila, že v obou zemích existují na
rozdíl od kontinentální západní Evropy rozsáhlé vrstvy vpravdě „proletářských“
vrstev, ve kterých probouzí nové výzvy globalizace skutečnou úzkost. Což o to, určitá míra úzkosti z nových
jevů existuje ve všech západních zemích, ale sociálně kohézní evropské
společnosti byly schopné zatím tyto šoky absorbovat. Nacionalisticko-populistická
hnutí v nich tak vesměs utrpěla v rozhodujících bitvách porážky, zatímco
v USA a Velké Británii uspěla.
Když mají
ale tito vítězní nacionalisté realizovat nyní svoje prázdné sliby, je
z toho stále větší chaos. I skalní příznivci americká prezidenta Donalda
Trumpa začínají chápat, že takříkajíc naletěli. A Velká Británie nyní dokonce
ještě překoná chaos po brexitu politickou paralýzou, kterou vytvoří nerozhodné
výsledky právě proběhnuvších voleb.
Nacionalisté
v obou anglosaských zemích navnadili voliče na sliby návratu
k minulosti. Jenže ani britská imperiální sláva, ani americká „zlatá“ poválečná
léta se už nevrátí. Je nutné jít kupředu, a uchopit výzvy globalizace pozitivně.
Což svými
návrhy na reformy jak domácí tak evropské–při zachování otevřeného pohledu na
svět–předvádí kupříkladu nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron. USA
a Velká Británie i kvůli tradičně silným občanským společnostem svoje současné
krize překonají, ale budou se možná muset inspirovat u Evropanů, vůči kterým
měly obě země dlouho spíše povýšené postoje.
Právo, 12.6.2017