V poslední době se vyrojila celá řada temných
předpovědí ohledně možného postupu tandemu Miloš Zeman a Andrej Babiš.
Prezident naznačuje, že by kupříkladu mohl nechat Babiše dlouho vládnout bez
důvěry. A ten přizvukuje, že vláda bez důvěry má mandát plně vládnout.
Krokům za hranou ústavy by teoreticky bylo sice možné
čelit s použitím existujících ústavních procedur, kupříkladu ústavní
žalobou na prezidenta. Jenže taková procedura je velmi těžkopádná. A navíc by
ji Babiš mohl nejspíš zablokovat.
Prezidenta může žalovat třípětinovou většinou Senát,
v němž je rozložení sil momentálně takové, že by se při vážném porušení ústavy
prezidentem taková většina asi našla. Jenže senátní žalobu musí následně
schválit třípětinovou většinou i Sněmovna, kterou může Babišovo ANO se svými 78
poslanci zablokovat, pokud si sežene podporu pouhých tří dalších poslanců.
Může se nám tedy jako bumerang vrátit opatrnictví
zákonodárců, když před několika lety nastavili počty senátorů i poslanců
potřebné pro spuštění ústavní žaloby na prezidenta tak vysoko, že je tento
instrument téměř nepoužitelný. ÚS sice může také na základě ústavní stížnosti
rozhodnout, že prezident má konat tak či onak (třeba bez zbytečného prodlení
jmenovat nového premiéra v případě, že vláda toho předešlého nedostala
důvěru), ale za nerespektování rozhodnutí ÚS lze prezidenta potrestat de facto zase
jen ústavní žalobou.
Slabinou ústavy v současné situaci je i to, že výkon
většiny funkcí prezidenta přechází v případě prezidentovy neschopnosti
vykonávat úřad nebo jeho skonu na předsedu vlády. Menší část pak na předsedu
Sněmovny, což je post, který též připadl ANO. Lze si tak představit absurdní
situaci, kdy funkci prezidenta de facto vykonává premiér bez důvěry, kterého
není možné odvolat.
Když už jsme u možnosti, že by prezident nedokončil svůj
mandát, naše ústava také řeší mlhavě, co by se stalo, kdyby bylo nutné v takové
situaci vypsat prezidentské volby. Víme, že předseda Senátu tak učinit musí do
deseti dnů, ale procedura pro uspořádání předčasných prezidentských voleb není
plně uzpůsobena přímé volbě. Dává totiž velmi málo času kandidátům, kteří by se
chtěli kvalifikovat tak, že nasbírají 50 tisíc požadovaných podpisů od občanů.
Nad tím vším by se dalo mávnout rukou jako nad scénáři,
které jsou nepravděpodobné do té míry, že je stejně nebude třeba využít. Pokud
by je ale třeba využít bylo, pak současná ústava nepochybně hraje do rukou tandemu
Zeman-Babiš. Když někteří opoziční
politici varují před „nepřátelským převzetím země“, možná malují čerty na zeď,
ale jisté je, že současná ústava by případný „ústavní puč“ příliš neztížila.
Právo, 13.12.2017