<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-520092929 1073786111 9 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-ansi-language:EN-US;
mso-fareast-language:EN-US;}
p
{mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-margin-top-alt:auto;
margin-right:0cm;
mso-margin-bottom-alt:auto;
margin-left:0cm;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;
mso-fareast-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Premiér v demisi
Andrej Babiš by rád změnil služební zákon. Jeho ministrům prý znemožňuje, aby
si mohli přivést do vysokých funkcí na ministerstvech svoje lidi. Jenže jakýkoliv
pokus rozmělnit služební zákon nás může dostat do kolize s Bruselem a mít
vážné dopady na proplácení evropských dotací.
Neprojde bez povšimnutí už proto,
že Česká republika má ve vztahu ke služebnímu zákonu neslavnou historii. Byl sice
původně schválen jako jedna jedna z podmínek vstupu do EU už v roce 2002,
ale různé politické reprezentace pak opakovaně odkládaly jeho účinnost. ČR
v roce 2014 schválila novou verzi zákona, až když EU hrozila krácením
dotací.
Hlavní důvod pro více než deset
let trvající obstrukce byl stejný, který dnes oprašuje Babiš: neochota politických stran vzdát se vlivu nad
státní správou, který jim umožňoval rozdávat vysoké úřednické posty jako
prebendy a přivádět do státní správy svoje lidi, kteří jim jdou takříkajíc na
ruku.
Zákon o státní službě právě tomuto
brání. Pokud jde o chod ministerstev, je jeho největším výdobytkem vznik pozic
státních tajemníků, kteří dohlížejí na administrativní chod ministerstva nebo
odměňování a kariérní postup úředníků. Stejně důležité jsou pozice odborných
náměstků, jejichž odvolání je kvůli služebnímu zákonu složité.
Babiš si ale stěžuje, že
ministerstva prý řídí spíše tito náměstci než ministři. A tzv. superúředník,
který z ministerstva vnitra dohlíží na systém státní správy, je prý leckdy
víc než celá vláda.
Je to jen pustá demagogie politika,
který by chtěl řídit vládu i stát jako firmu, a kterému tudíž vadí, že státní
správa, včetně ministerských úředníků, je na něm do značné míry nezávislá.
Zkouší, kam až může zajít. Některé radikálnější návrhy na snadnější odvolávání
vysokých úředníků už sice jeho vláda opustila, ale dál hledá, jak zákon o
státní službě rozmělnit.
Babiš by měl být ale opatrný. V Bruselu
totiž sledují každý krok premiéra s minulostí vlastníka obrovského
podnikatelského impéria (které získává od EU nemalé dotace), nejen skrze prizma
dalšího střetu s občas „neposlušnou“ Českou republikou, ale i skrze prizma
Babišových možných osobních zájmů a jeho zpochybňování parlamentní demokracie i
právního státu.
Právo, 24.2.2018