Mezi prezidentem Milošem
Zemanem a premiérem vlády v demisi Andrejem Babišem to začalo
v posledních dnech jiskřit. Babiš kupříkladu rozhodně odmítá nový zákon o
referendu v takovém rozsahu, jaký by chtěl spolu s komunisty a okamurovci
i prezident. Návrh zákona schválený vládou neumožňuje hlasování o mezinárodních
smlouvách a o vystoupení z NATO a Evropské unie.
Babiš také jednoznačně
podpořil Velkou Británii i Evropskou unii v jejich odsouzení Ruska v souvislosti
s atentátem nervovým plynem novičok na bývalého ruského agenta Skripala na
území Velké Británie. Zeman se k možnému zavinění Ruska nejen nestavěl tak
jednoznačně, ale také nepodporoval vyhoštění ruských diplomatů.
Babišova vláda se
nakonec rozhodla připojit ke čtrnácti dalším zemím EU vyhostit ruské diplomaty.
Kdyby tak neučinila, nevzbudila by asi žádný mezinárodní poprask, protože 13 zemí
EU se rozhodlo ruské diplomaty nevyhostit.
Babiš šel tedy
iniciativně mnohem dál, než co opravdu musel udělat—i proti vůli Zemana. Rozhodnutí vlády vyhostit tři ruské diplomaty
z ČR odůvodnil nejen solidaritou s Velkou Británií, ale také slovy,
že: “Rusové překročili veškeré hranice, když řekli, že jedovatá látka mohla
pocházet od nás. Je to naprostá lež, toto tvrzení odmítáme od samého začátku,
kdy ho ruská strana vypustila.“
Zeman místo podpory
pro vládní krok zaúkoloval šéfa BIS Michala Koudelku, aby zpravodajská služba
pátrala po tom, zda byl novičok na území ČR vyvíjen nebo skladován. Což o to,
zjistit, zda se u nás novičok někdy skladoval nebo vyráběl, může být pro vládu
užitečné, Jenže to, že takovým úkolem pověřil BIS právě prezident, navíc
veřejně a v době, kdy premiér oznamoval vyhoštění ruských diplomatů, se
těžko dá posuzovat jinak, než jako cílenou subverzi vládního rozhodnutí.
Zajímavé také bude
sledovat, jak se Babiš postaví ke skutečnosti, že prezident zaúkoloval BIS
zřejmě v rozporu se zněním zákona o zpravodajských službách, který
stanoví, že zpravodajské služby může úkolovat vláda a prezident, ten ale jen
s vědomím vlády. Těžko si lze představit, že Zeman dal vládě předem na
vědomí, že hodlá zaúkolovat šéfa BIS, aby hledal novičok v ČR, když Babiš
hodlal prohlásit, že ruské výroky o tom, že novičok mohl pocházet z ČR,
jsou naprostá lež.
Babiš a Zeman nemají
evidentně stejný názor ani na vyslání hradního týmu do Číny, kde pátral po
zmizelém šéfovi čínské investiční skupiny CEFC Jie-Ťien-mingovi, jakož i po
tom, jak na tom vlastně finančními problémy obtížená CEFC je. Babiš se už
v minulosti vyjádřil skepticky k hradním snahám přilákat do ČR čínské
investice způsobem, jakým se to dělo, když prohlásil, že u nás Číňané nevytvářejí
žádné nové firmy, jen skupují ty existující. Na otázku, jak hodnotí výlet
hradního týmu do Číny, odpověděl jen potutelným úsměvem.
Brzy se také uvidí,
zda jsou Babiš a Zeman na stejné lodi, pokud jde o útoky na Českou televizi.
Zatímco Zeman přizvukuje kritice Jaromíra Soukupa v TV Barrandov, a
dokonce nabízí v podobě odmítnutí dvou zpráv o hospodařen ČT Sněmovnou
návody, jak ČT dostat pod kontrolu, Babiš se zdá být poněkud citlivější
k veřejným projevům nesouhlasu. Když desetitisíce lidí protestovaly proti
zvolení komunistického poslance Zděňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro
kontrolu GIBS, rychle ustoupil.
Po demonstracích
tisíců lidí proti Zemanovým výrokům v inauguračním projevu na adresu ČT a
novinářů se pro změnu objevil v diskuzním pořadu ČT, kde tvrdil, že on ČT
v žádném případě ovládnout nechce. Uvidíme.
Jisté je, že se začíná
se Zemanem v lecčem rozcházet. Mezi spojenci z prezidentských voleb a
před tím během sněmovních voleb se začíná rozehrávat dosti komplikovaná partie
politických šachů. Zeman v ní má opticky ještě stále navrch, ale hraje proti
němu čas a politická dynamika.
Může se Babiše krátkodobě
kdykoliv zbavit, protože mu může jednoduše odebrat pověření sestavit vládu
v druhém pokusu a jmenovat premiérem někoho jiného. Jít přes Babišovu
hlavu a jmenovat někoho jiného z ANO by ale nešlo, a předseda nějaké jiné
strany nemá ve světle povolební aritmetiky téměř žádnou šanci sestavit vládu
s většinovou podporou. Zeman by ale mohl znovu vytvořit vládu „odborníků“,
a nechat jí vládnout v demisi, pokud by nezískala důvěru PS.
Je sice pravda, že
by do hry pak vstoupil se svým vlastním pokusem sestavit vládu předseda PS,
který je shodou okolností z ANO, ale to vše by mohlo zabrat dlouhou dobu. Navíc
Zeman naznačil, že mu Ústava jasně neukládá, že po třech neúspěšných pokusech
sestavit vládu s důvěrou, musí vypsat předčasné volby.
Babiš by ale nebyl
poražen. Existují i jiné způsoby, jak dovést zemi k předčasným volbám,
v nichž by podle současných průzkumů vyhrál s ještě větším náskokem
než na podzim 2017. Na druhou stranu, Zeman nedávno naznačil, že spoléhá na to,
že se ostatní strany by nepodpořily rozpuštění PS, k němuž je třeba
ústavní většiny, protože předčasné volby nejsou momentálně v jejich zájmu.
Babiš by mohl obejít
Zemana i tak, že by eventuálně souhlasil s tím, že premiérem může být
někdo jiný z ANO. V takovém případě by ANO asi dokázalo vytvořit
koalici kupříkladu s ODS, která by měla pohodlnou většinu, a Zemana by
mohla odkázat do příslušných mezí.
A pokud by ani to
nestačilo, ANO by se v případě Zemanových obstrukcí či dalších rozhodnutí,
která obcházejí Ústavu, mohlo dohodnout s ostatními stranami na ústavní
žalobě na prezidenta, a Zeman by se mohl rázem octnout ve vážných problémech.
Jisté je, že Zeman
nemá proti sobě už Bohuslava Sobotku, kterého mohl s přispěním páté kolony
v ČSSD i Babiše okopávat. Má proti sobě silného hráče, který se, jak víme,
v boji o moc neštítí téměř ničeho. A který také pravděpodobně ví, že
koalice ANO s ČSSD, s podporou komunistů, nemusí být pro něho nakonec
nejlepším řešením, protože post-sobotkovská ČSSD a KSČM jdou na ruku Zemanovi.
Příští měsíce budou tedy nepochybně zajímavé.
Deník Referendum, 28.3.2018