Česká republika má ve státním znaku lva. I proto je
docela symbolické, že poslední z dlouhé řady selhání českého státu,
konkrétně jeho státní správy, představuje tragický případ na Vsetínsku, kde
lev, chovaný v rozporu s předpisy a z nich vycházejících
stanovisek státní správy, zabil svého chovatele, jehož stát neodkázal donutit,
aby jeho rozhodnutí respektoval.
Celý případ má nádech absurdity. Chovatel si totiž nejen
nic nedělal ze zákazu veterinární správy, ale také ze stanovisek příslušných
stavebních úřadů, které mu nařídily odstranit černou stavbu v podobě
ohrady přístřešku, kde lva choval. Dokonce si k samci, kterého choval jako
prvního, opatřil i lvici. S tou pak chodil na vodítku po obci, kde bydlel,
přičemž se odehrál incident, při němž se s lvicí srazil cyklista. Na argumenty
o nebezpečnosti takového chování reagoval chovatel tvrzením, že své lvy
„zvládá“.
Nakonec nezvládl, ale nechme tohoto podivína, který už
není mezi námi, být. Mnohem horší totiž je, že si s ním nedokázal poradit
stát, jehož jednou funkcí je chránit svoje občany i s pomocí schopnosti
vymoci si dodržování zákonů na těch, kdo je porušují.
Pokud jde o nepovolený chov šelem, bude mít stát šanci
alespoň částečně složit reparát na Jindřichohradecku, kde třiašedesátiletá Iva
Lapková Zelinová též chová nelegálně lvy, což zdůvodňuje tím, že si tak plní
dlouholetý sen. Snem nás ostatních by bylo, kdyby státní správa dokázala
alespoň v tomto případě jednat, tak jak má, dříve, než si budeme o paní
Zelinové, popřípadě jejích sousedech, číst v černé kronice.
Ale naděje, že český stát
dostojí symbolu lva, kterého má ve svém znaku, je malá. U soudů kupříkladu
momentálně vrcholí několik let stará kauza, v níž bylo několik desítek
lidí usmrceno, a mnoho dalších doživotně zmrzačeno po požití metylalkoholu,
který byl vyráběn a distribuován skupinou lidí navzdory tomu, že už tehdy
existovaly zákony a pravidla, při jejichž důsledném uplatňování státem by
k této hromadné vraždě nemuselo dojít. Stát následně přijal přísnější
pravidla, stejně jako možná nějaká nová nyní přijme pro chování divokých
zvířat, ale životy zemřelým už nikdo nevrátí.
Jiný dosti neuvěřitelný případ, který souvisí
s neschopností státu vynucovat pravidla hry, je výbuch muničního skladu ve
Vrbě ticích. Ani dnes ještě přesně nevíme, jaké výbušniny a jakými firmami tam
byly skladovány, a navzdory ujišťování státních úřadů neexistuje záruka, že se
něco podobného nebude opakovat.
V posledních týdnech jsme pro změnu svědky série
srážek vlaků. Nikdo neví pořádně proč, státní úřady se nicméně domnívají, že
jsou možná strojvůdci špatně proškolení, nebo přetížení, protože někteří
pracují vedle svých hlavních zaměstnavatele i pro jiné provozovatele.
Ve výčtu otřesných případů státního šlendriánu by se dalo
pokračovat. Kupříkladu výčtem nedokončených dálnic, železnic, nebo naopak
černých staveb, jejichž odstranění si stát nedokáže vymoci. Nebo výčtem
chátrajících budov, které často hyzdí centra měst. Ty pro změnu prý nelze
zbourat, nebo vyvlastnit, protože to prý prostě nejde.
Není divu, že v mezinárodních přehledech
(ne)výkonnosti státní správy je Česká republika často až ve druhé stovce zemí.
Není u nás skoro možné nic většího postavit bez průtahů, nebo naopak zbourat či
odstranit stavby, které stojí v rozporu se zákony nebo dobrými mravy. Ani
za kůrovcovou kalamitu, která devastuje české lesy, nikdo prý kromě samotného
kůrovce nemůže.
Andrej Babiš vtrhl do politiky před šesti lety i se sliby
nápravy tohoto stavu. Zatím předvedl pouze převzetí nejdůležitějších postů ve
stání správě svými lidmi, jakož i snahy omezit nezávislost nejvyšších pater
státní správy, která jen před několika lety začala fungovat podle nových pravidel
běžných ve vyspělých zemích.
Pokud jde o schopnost státu vymoci si dodržování pravidel
hry, nezměnilo se tedy zatím téměř nic. A jak by mohlo? chce se říct. Ryba
smrdí od hlavy. Mezi chovatelem lvů, který si nic nedělá ze státu a jeho
pravidel, a majitelem Čapího hnízda, které bylo postaveno s pomocí
vychytralého obejití pravidel pro využívání evropských peněz, a které je teď
nově vyšetřováno kvůli daňovým únikům, je rozdíl menší, než bychom si mohli na
první pohled myslet.
Novinky, 8.3.2019